„Misijní měsíc“ říjen začíná svátkem sv. Terezie z Lisieux, patronky misií. Narodila se 2. ledna 1873 ve Francii. Její příkladní rodiče, Zelie a Louis Martinovi, byli svatořečeni papežem Františkem 18. října 2015. Terezie zemřela na tuberkulózu 30. září 1897 v útlém věku 24 let.

Terezie by pravděpodobně nepřitáhla velkou pozornost nebýt jejího posmrtně vydaného autobiografického rukopisu Dějiny duše. Toto dílo vypráví v podstatě o cestě ke svatosti v každodenním životě. Terezie byla svatořečena 17. května 1925, jen 28 let po své smrti. 14. prosince 1927 ji papež Pius XI. prohlásil za hlavní patronku všech misionářů, mužů i žen, a všech misií na celém světě, a postavil ji tak na roveň sv. Františku Xaverskému. Na Světový den misií 19. října 1997 jmenoval papež Jan Pavel II. Terezii z Lisieux učitelkou církve.

Sv. Terezie pochopila, že v křesťanském životě je důležitá velká láska a ne velké skutky. Terezie, světice „malé cesty“, rozvíjela spiritualitu všednosti, v níž člověk nabízí každou chvíli a každý skutek prostě a s velkou láskou Bohu. Terezie, známá jako „Malá květinka“, je zdrojem hluboké naděje pro miliony lidí, kteří chtějí sloužit Bohu svou malostí, prostotou a láskou. V Terezii nacházejí své vlastní povolání a spiritualitu, svou „uskutečnitelnou“ a „snesitelnou“ cestu každodenního posvěcování.

Některé z Tereziných hlubokých myšlenek:

  • „Zásluhu nemáme, když mnoho vykonáme nebo darujeme, nýbrž v tom, co dostaneme a jak mnoho milujeme.“
  • „Dokonalost spočívá v plnění Jeho vůle, být tím, čím On si přeje, abychom byli.“

Vskutku je Terezina „malá cesta“ cestou naděje pro všechny, kdo chtějí být misionáři a „svatými“ obyčejného života.