Dnešní den církev ukončuje Mimořádný misijní měsíc papeže Františka a my si poslechneme poselství sv. Pavla Římanům, kterým nás zve k rozjímání o nekonečné a bezmezné Boží lásce: „Nic (ani smrt ani život) nás nikdy nemůže oddělit od Boží lásky viditelné v Ježíši Kristu našem Pánu.“ „Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ Všimněme si té hluboké jistoty, s jakou hovoří Pavel o nekonečné Boží lásce.

Vzpomínka na hojnou Boží lásku seslanou lidstvu („Bůh neušetřil vlastního Syna a vydal ho ku prospěchu nás všech.“) nás vtahuje do hlubšího rozjímání o samotném původu církve a její misie. V dokumentu II. vatikánského koncilu o misijní činnosti Ad Gentes (2) se uvádí, že trinitární rozměr misií vyplývá z lásky našeho Trojjediného Boha. Bůh je pravá „studnice lásky“, nekonečný zdroj lásky k bližnímu vylévající se skrze Otce, Syna i Ducha svatého.

Za svou vlastní existenci vděčíme „Boží nepochopitelné milosrdné dobrotě“. „Vlídně nás volá, abychom s Ním měli podíl na Jeho životě a slávě“, kterou nepřestává vylévat skrze svou „Božskou dobrotu“ (AG 2). Zde nacházíme hlubokou misijní teologii; vše je zakořeněno v Boží lásce, nic víc a nic míň. Misie jsou v podstatě radostnou Boží láskou a dále zviditelněním této lásky konkrétními slovy a skutky.

Svatý Pavel také říká (2 Kor 5,14), že „láska Kristova nás má ve své moci“ (Caritas Christi urget nos).  Zapojujeme se do misijní evangelizace ne z nějakého vnějšího příkazu; naše motivace k misiím vyplývá z Trojjediné lásky, která nám byla dána při křtu. Misie jsou v podstatě vylitím Boží lásky z hlubin do našich duší. Protože jsme se setkali s Boží láskou a byli jsme jí proměněni, stáváme se „misionáři Boží lásky!“