Poté, co Ježíš strávil celou noc na modlitbách, vyvolil si dvanáct učedníků a nazval je „apoštoly.“ Slovo apoštol pochází z řeckého slova apostolein, znamenající „ten, kdo je vyslán.“ Vyvolením dvanácti, symbolizujících dvanáct izraelských kmenů, Ježíš ukazuje, že ustanovil „lid“, nový lid Boží, církev. Církev je tedy „apoštolská“ a „misijní“ už od samého počátku. Druhý vatikánský koncil zdůraznil, že církev je „misijní ve své podstatě samotné“ (Ad Gentes 2).

V Novém Zákoně nacházíme dvojí použití slova apoštol. To první odkazuje na dvanáct vyvolených – tvoří základ církve s Ježíšem jako úhelným kamenem (Ef 2,20). Druhé má širší význam a označuje další jednotlivce, kteří byli posláni jako poslové, vyslanci a misionáři Ježíše Krista. V tomto všeobecném smyslu slova můžeme být nazýváni „apoštoly.“ Skrze křest jsme opravdu povoláni a posláni jako praví apoštolové vzkříšeného Ježíše.

Nejvýstižnější termín pro apoštola dnešní doby by bylo slovo misionář, které je mimochodem odvozeno z latinského slovesa mittere znamenající „poslat“. Misionář je následovník Krista se specifickým posláním hlásat evangelium. Slovy papeže Františka jsme „všichni učedníci misionáři“, následovníci Krista, kterým jsme byli posláni.

V Evangelii Gaudium (120) papež jasně říká: „Každý křesťan je misionářem, nakolik se setkal s Boží láskou v Ježíši Kristu. Už neříkejme, že jsme „učedníci“ a „misionáři“, nýbrž vždycky „učedníci misionáři.“ Na svátek apoštolů Šimona a Judy radostně oslavujme svou misijní identitu.