První verš evangelia pro tento den zachycuje Ježíšův důraz na misijní úkol „přinášet oheň na zem“, uskutečnit úkol daný od Boha – hlásat Boží království. Tento verš připomíná jedno klasické tvrzení teologa Emila Brunnera z roku 1931: „Církev existuje z misií, jako oheň existuje z hoření.“

Brunner výmluvně prohlašuje, že každý křesťan, kterému se dostává Božího slova, „dostává tím také povinnost předávat Slovo dál.“ Misie nemají svůj původ v nadutosti křesťanské církve; jsou její příčinou a životem. Kde nejsou misie, není víra …. Misie, hlásání evangelia, znamenají šířící se oheň, který Ježíš uvrhl na zem. Kdo nepředává tento oheň, dává najevo, že nehoří. Kdo hoří, předává oheň.“

Toto „muset“ zahrnuje obojí – hnací sílu i příkaz. Hnací sílu, protože život z víry bere Boží záměr za svůj. „Běda mi, nebudu-li hlásat evangelium,“ říká Pavel. Bylo na něj naloženo břímě nutnosti. Ale také by měl kázat; s darem dostává i povinnost: „Běžte do celého světa a hlásejte evangelium.“ Nevíme, zda Ježíš vyslovil přesně tato slova. Ale je nepochybné, že vyslal své učedníky s jasným příkazem hlásat o Božím království celému světu.

Ježíš pociťoval naléhavost této misie: přinášet „oheň“ na zemi. Sdílel svou misii se všemi pokřtěnými křesťany. Protože oheň existuje jen ve chvíli, kdy právě hoří, jsme opravdovými učedníky Ježíše i církve jen tehdy, zapojujeme-li se do misií. Hoříte? Chytil vás Ježíšův „evangelijní oheň?“