Dnes si církev připomíná život a oddanost sv. Markéty Marie Alacoque (1647–1690), francouzské řeholnice řádu vizitantek, která měla vidění Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a pod vedením svého duchovního vůdce Saint Claude Colombiera tuto oddanost zpopularizovala. Mnoho katolíků zná tradici „Prvního pátku“ – přijímání eucharistie první pátek devět po sobě jdoucích měsíců. Markéta Marie hlásala, že ten, kdo bude dodržovat tyto první pátky, nezemře v hříchu nebo bez svátostí; Kristovo Nejsvětější Srdce bude jejich útočištěm v hodině smrti.

Jak může tato přesvědčivá oblíbená zbožnost posloužit misiím? Jak by mohla oddanost, která někdy může být limitována osobním soukromým jednáním, dnes nabýt většího významu? Připomeňme si původní symbol zjevený Markétě Marii: srdce v ohni s láskou k lidem, nad nímž se tyčí kříž. Tento symbol jasně naznačuje, že oddanost Nejsvětějšímu Srdci je úzce spojena s Velikonočním tajemstvím: tajemstvím Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání. Stručně řečeno: znamená to, že Nejsvětější Srdce povolává křesťany na misie a k obětavé lásce ke svému bližnímu, oddané lásce, připravené čelit výzvám pravé bratrské služby společnosti.

Naše srdce se musí proměnit ve věrný obraz Ježíšova Srdce, které vyšlo ke ztraceným, opuštěným, maličkým, nejmenším a nejposlednějším ve společnosti. V současné situaci jsou ctitelé Nejsvětějšího Srdce voláni ke konkretizaci své lásky tváří v tvář výzvám společenské reality. Církev dnes chápe, že služba chudým a znevýhodněným zahrnuje moudrou snahu změnit nespravedlivé struktury ve společnosti. Spojení oddanosti k Nejsvětějšímu Srdci s růstem upřímného soucitu s potřebnými by významně přispělo k obnově této tradiční oblíbené oddanosti. Učinilo by ji přístupnější současné společenské realitě a potřebě stát se „Církví, která je chudá a pro chudé“, jak poznamenává papež František (Evangelii Gaudium 198).