Všichni křesťané jsou povoláni ke svatosti a intimnímu vztahu s Pánem, který charakterizuje životy světců jako např. Terezie z Avily, jejíž svátek dnes slavíme. Totéž povolání zdůrazňuje ve své exhortaci z roku 2018 Radujte se a jásejte (Gaudete et Exsultate) i papež František. Františkův zvací dokument nese podtitul: „Povoláni ke svatosti v dnešním světě“. Stejné pozvání můžeme najít i v dokumentu II. vatikánského koncilu Lumen Gentium (39–42). Jako Ježíšovi misionáři učedníci nasloucháme některým klíčovým pohledům papeže Františka.

Papež tvrdí, že jeho psaní je zaměřeno velmi prakticky: „Mým skromným cílem je představit volání ke svatosti v praktickém životě pro naši dobu“ (2). Pán chce, abychom byli svatí a ne abychom se usadili a jen příjemně a obyčejně existovali“ (1). Je nepochybně mnoho forem svatosti. „Všichni jsme povoláni, abychom svědčili, ale je mnoho cest, jak přinášet svědectví“ (11). František vychvaluje „střední třídu svatosti“ (7), jak ji sám nazývá. Zahrnuje obyčejné lidi – rodiče, pracující, nemocné a staré. Svatost je často možno nalézt u našich sousedů odvedle“ (7).

„Svatost, ke které nás volá Bůh, roste skrz malá gesta“ (16). „Potřebujeme jen najít dokonalejší způsob, jak dělat věci, které už děláme“ (17). „Křesťan nemůže uvažovat o své misii, aniž by ji chápal jako cestu ke svatosti“ (19). „Potřebujete chápat celý svůj život jako jednu misii“ (23). „Život nemá misii, ale je misií“ (27). „Tak jak bude každý křesťan růst ve svatosti, takové ovoce ponese našemu světu“ (33). František potvrzuje naléhavá slova Leona Bloye: „Jedinou velkou životní tragédií je nestát se svatým“ (34). Svatá Terezie z Avily by určitě souhlasila!