Dnešní evangelium, které se čte o svátku sv. Marty, pravděpodobně odráží typickou scénu z Ježíšova života. Ježíš byl velmi blízkým přítelem Marty, Marie a Lazara. Často přicházel do jejich domu v Betánii, aby si odpočinul, radoval se z jejich přítomnosti, užil si Martino kuchařské umění a oddychl si od své náročné misijní činnosti.

Sv. Lukáš představuje Marii, jak sedí u Ježíšových nohou a naslouchá mu. Martu jako dobrou hostitelku zaměstnávají hostitelské povinnosti. Je pochopitelné, že ji rozčiluje Mariina bezstarostnost a to, že všechnu práci nechává na ní. Ježíš láskyplně napomíná Martu, aby si nedělala přehnané starosti o maličkosti.

Kárá Ježíš Martu nebo dokonce nebere ohled na její zájmy, když říká, že Marie „si vybrala to lepší?“ Zajisté ne! Jemně připomíná Martě, aby všechno udržela v rovnováze, plnila si své každodenní povinnosti (práce, vaření, praní, uklízení) a přitom stále byla zaměřena na Krista (čas pro modlitbu a konání). Toto dobře zachycuje benediktinské motto: „modli se a pracuj“. Abychom žili pravý křesťanský život, potřebujeme práci i modlitbu. Kdybychom jako aktivní hlasatelé evangelia měli přijmout modlitbu bez vykonání úkolů vlastních našemu misijnímu povolání, ustrnuli bychom. Jsme-li vedeni Boží vůlí, naše práce nás přivádí blíže k Němu.

Stejně tak naše misijní práce ztrácí svůj smysl, není-li založena na modlitbě, rozjímání a konání. Nic v našem životě nemáme pod kontrolou. Nemůžeme dělat nic bez Boží milosti. Než začneme plnit své misijní úkoly, musíme se nejprve obrátit v modlitbě k Bohu. Budeme-li zakořeněni v Boží lásce, můžeme naši misii vykonávat účinněji. Jedním slovem – máme být „rozjímaví v konání.“