Závěrečný verš dnešního evangelia sv. Lukáše (Lk 17, 10) stručně vystihuje, jak bychom měli chápat sebe a svůj křesťanský závazek; máme se prostě považovat za služebníky. Nemáme očekávat odměnu od Boha. Nezasloužíme si žádnou odměnu, naše dílo si nezasluhuje od Boha laskavost. Takový postoj odráží starověkou Pelagiánskou herezi, kterou ve svém posledním dokumentu o svatosti v dnešním světě kritizuje papež František (Gaudete et Exsultate, 47-59).

Papež František vysvětluje: „Jeho přátelství nás nekonečně přesahuje, nemůžeme si jej koupit naším dílem, může být pouze darem zrozeným z jeho milující iniciativy“ (54). „Nemůžeme velebit tento dar Božího přátelství, aniž bychom si uvědomili, že náš pozemský život a přirozené schopnosti jsou darem. Musíme se nekonečně radovat, že náš život je v podstatě darem a uvědomit si, že naše svoboda je milost“ (55). Jen „na základě svobodně a s pokorou přijatého Božího daru“ (56) se můžeme stát pravými Božími misijními služebníky.

Stále se však můžeme ptát: Proč evangelizovat a zapojovat se do misií? Asijští biskupové (FABC) jasně zformulovali pronikavý náhled na naši službu a „motivaci k misiím.“ Uvádějí tyto motivy: „Evangelizujeme především z hluboké vděčnosti Bohu… Misie je nade všechno jiné stav vděčného srdce proměněného Boží milostí… Ale misie je také příkaz. Evangelizujeme proto, že jsme byli posláni do celého světa, aby se ze všech národů stali učedníci …. Evangelizujeme také proto, že skrze křest jsme byli vtěleni do církve, která je misijní ve své samotné podstatě… A konečně evangelizujeme proto, že Evangelium je kvasem pro osvobození a proměnu společnosti. Toto jsou pravé motivy Ježíšových misijních služebníků!