Sedmdesát dva učedníků, které Ježíš vyslal na misie, se vrací k Ježíši a radují se, že jejich misie byla úspěšná. S úžasem zjistili, že i démoni se jim podřizovali (v hebrejském podání byli hadi a štíři symboly ďáblů různého druhu). Ježíš se raduje s učedníky z jejich úspěšného misijního úsilí.

Ježíš pak přivádí své učedníky k hlubšímu pochopení jejich misie; měli by se radovat nejen z toho, že dokázali zahnat ďábelské duchy, ale také aby jejich jména byla zapsána v nebi. Největší radost učedníků-misionářů spočívá v uvědomění, že jsou milováni Bohem; že se stali vyvolenými Ježíšovými bratry a sestrami. Stručně řečeno – ať už misijní úsilí přinese pozitivní výsledky nebo ne, naše hluboká radost vyplývá z poznání, že vykonáváme misii, pro kterou nás vybral a poslal Ježíš.

Připomeňme si, že v úvodu „misijní části“ Lukášova evangelia Ježíš poslal těch sedmdesát dva učedníků do každého města a vesnice, kam měl sám jít (Lk 10,1). Jako poslové Ježíše máme vždy mít na paměti, že připravujeme lidi k přijetí Ježíše. Skrze naše slova a skutky připravujeme cestu Ježíši. Jsme jako Ježíšův předchůdce Jan Křtitel připravující cestu Ježíši: „On musí růst, já však se menšit“ (Jn 3,30).

Dnešní evangelium končí Ježíšovými slovy adresovanými učedníkům, aby ve své misii nacházeli radost, protože na vlastní oči viděli velké věci, které Bůh učinil; jsou přímými svědky spásy. Mějme opravdovou radost, kdykoli si nás Bůh použije pro uskutečnění svých záměrů. Jako učedníci-misionáři jsme se stali Ježíšovými přáteli“ (srov. Jn 15,14-15)!