Na svátek sv. Františka z Assisi si připomínáme rozsáhlou encykliku papeže Františka zaměřenou na životní prostředí: Laudato si´ – péče o náš společný domov. Tento dokument předkládá myšlenku, že péče o zemi má morální a duchovní rozměr. František naléhavě vybízí k činnosti a klade jasnou otázku: „Jaký svět chceme zanechat těm, co přijdou po nás, dětem, které nyní vyrůstají?“ (LS 160).

Papež zmiňuje nádherný chvalozpěv Františka z Assisi o stvoření a říká, že naše sestra země „volá k nám, jakou škodu jsme jí způsobili svým nezodpovědným užíváním a zneužíváním dober, kterými nás Bůh obdaroval“ (2). František chce oslovit všechny lidi žijící na této planetě. „Rád bych zahájil dialog se všemi lidmi o našem společném domově“ (3). František z Assisi nám pomáhá vidět potřebu „integrální ekologie“(11).

Můžeme se ptát: Co se to děje s naším společným domovem, s naším krásným světem? „Země, náš domov, se začíná stále více a více podobat obrovské hromadě špíny“ (21). „Tyto problémy úzce souvisí se skartovací kulturou“ (22). Musíme se „upřímně podívat na fakta, abychom uviděli, že náš společný domov upadá do havarijního stavu“ (61). Ačkoliv „lidstvo zklamalo Boží očekávání“ (61), je zde opravdová naděje.

Papež František vidí, „jak velmi mohou duchovní přispět integrální ekologii a plnému rozvoji lidstva“ (62). „Církev se snaží nejen připomínat všem jejich povinnost starat se o přírodu, ale současně musí především chránit lidstvo před sebezničením“ (79). Musíme jako František z Assisi přijmout Ježíšův pohled na celý svět a všechno stvoření.